Collegium Spiritualis in Regno Bohemiae et Moraviae
Načítám

Vím, že nejsem sám, kdo vnímá společenskou atmosféru doby jako jistý indikátor stavu ducha lidské společnosti. Bohužel obraz dnešní reality, především pak na úrovni politické a mediální, je smutná parodie na morálku, etiku a duchovní kultivovanost. Prázdná slova, nesmyslné iniciativy, ubohost projevu sebestředných psychopatů a honba za ziskem a mocí jsou atributy, které se stávají modlou a cílem „elit národa“, stejně jako tragického davu tleskající lůzy.

Nicméně však existuje i jiná dimenze kulturní nadřazenosti, kterou utvářejí lidé „renesančního ducha“. Jejich vnímání a prožívání světa je obrazem skutečné elity národa, která věří ve smysl a poslání vyšších duchovních principů. Rezonuje v nich odkaz kulturního dědictví a jsou pokračovateli myšlenek osvícenských aristokratů a filozofů. Zásady humanismu a poslání člověka motivovaného filozofickým, etickým a morálním imperativem je to podstatné, co inspiruje.

Nositelé těchto ideálů a vizí pak bývají propagátory myšlenkových proudů, které směřují ke vzniku svébytných esoterních společností a spirituálních řádů. Tyto pak generují vlastní duchovní koncepty a přijímají specifické hodnoty a symboly, podle kterých žijí.

Collegium Spiritualis je alternativní cestou pro všechny, kteří chtějí propojit svůj tvůrčí život s podobně motivovanými lidmi. Být výjimeční svým smýšlením a svými činy, a pojmu přátelství dát nový rozměr.

O tom všem a více v zakládací listině společenstva.

Karel K.
Praha, L.P.2024

Zakládací listina

1. Jsme svobodné společenství amatérských herců, kastelánů, výtvarníků, kreativců, spisovatelů, restaurátorů, nakladatelů, archeologů a dalších profesí, kteří se podílejí na Velkém díle universalismu, a které spojuje idea dvacátého druhého listu tarotu Pierra de Lasenica: „Jsme stvořeni na tomto světě, abychom mohli tvořit světy nové“. Svým svébytným způsobem navazujeme na tradice a myšlenky esoterních řádů, hermetického universalismu, cechů svobodných umění, cechů fechtýřských, světských rytířských řádů a rosekruciánského osvícenství.

2. Collegium Spiritualis je společenstvím badatelů, kteří vstupují do temných stínů historie, aby odtud přinesli světlo poznání. Věříme v sílu myšlenky, v dar umění a v inspiraci krásou, která je jednou z ingrediencí magie a vyššího poznání. V samotném umění je pak skryt zázrak lidské duše.

3. Nepraktikujeme iniciační rituály, jejichž smysl překrývá Isidin závoj, symbolizující tajemno spojené s mystickou smrtí. Naší vírou je víra v univerzálního ducha, „stavitele světů“, a víra v člověka, v jedince, jehož tvůrčí imaginace a inteligence jsou podmínkou geneze lidstva.

4. Collegium Spiritualis zavazuje ke společnému úsilí k uchopení kultury inteligence s kulturou empatie, vzájemnému respektu, odpovědnosti a přátelství.

5. Collegium Spiritualis, je společenství lidí se smyslem pro humor a recesi, pro něž žít znamená věčné napětí, neutuchající touhu po poznání, a hledání dávných poselství.

6. Touhu po poznání a svobodnou vůli očekáváme od každého člena společenství. Zásadně odmítáme řetězy, které mohou svazovat naši svobodu, a kompromitaci jakoukoliv formou extremismu.

7. Posláním Collegium Spiritualis je sbližování lidí renesančního ducha na jednotné platformě universalismu a tradicionalismu, kteří se chtějí setkávat s ostatními, sdílet s nimi své příběhy, zkušenosti a společně bádat v oblastech historie, kastelologie, umění , transcendentních světů a mysterií, nebo vytvářet krásu a inspiraci pro ostatní.

8. Nové členy přijímáme na základě doporučení od členů stávajících, a to na základě naší vzájemné úcty a důvěry.

9. Ve společenství neuznáváme žádný despotismus ani žádnou jinou formu hierarchie. Všichni jsme si navzájem rovni. Všichni se stáváme „Rytíři templu“.

10. Collegium Spiritualis není řád, nemá žádné regule, ani psaná pravidla, nemá konventy ani lóže. Collegium Spiritualis spojuje souznění myšlenek a duchovní vesmíry.

11. Aristokracie ducha je klíčem k dosažení vznešených cílů. To je lapis ex coelis, na kterém stojí Collegium Spiritualis…

12. ...a Bůh, bude-li chtít, přijde sám. Netřeba liturgie, netřeba církve, netřeba kněžstva. Třeba pokory, lásky a vůle.

Karel K.
Praha, L.P.2024